Vypůjčil jsem si část názvu od Oty Pavla, za což mu srdečně děkuji. Skvěle se mi sem hodí. Ford
Mondeo jsem totiž před lety skutečně potkal. Bylo to jedno z prvních aut na našich silnicích.
Pamatuju si to jako dnes. Šel jsem na tramvaj na Barrandově a kolem projel náklaďák. Na jeho korbě
se skvělo pět aut. Jedno z nich bylo bledě modré Ford Mondeo. Byl rok 1993 a já akorát končil střední
školu a v žilách mi nekolovala krev, ale náhradní díly aut. S kamarády jsme neustále dokola rozebírali,
jak je které auto technicky vyspělé, které míň žere, které lépe řeže zatáčky a hltali jsme testy ve
Světě motorů, Auto Tipu a Automobil Revue. Znáte to. V ruce jsme volant ještě nedrželi, ale byli
jsme odborníci par-excellence. A do jedné husté automobilové debaty já vpálil novinku – VIDĚL JSEM
NOVÉ MONDEO! Nevěřili.
Pak uběhlo pár let a já nejen, že jsem volant v ruce držel, ale dokonce jsem měl i vlastní Mondeo.
Jedničkové, s exkluzivním dvoulitrovým motorem. Naše středoškolská parta se stále scházela a
já neopomněl vždy všem připomenout, že jsem Ford Mondeo No.1 opravdu viděl a teď v jednom
dokonce jezdím.
Pak přišla dvojka (ta mě rozzlobila), malé intermezzo s BMW, pak trojka. Tu jsem měl pěkně dlouho.
Až do minulého roku. Než na křižovatce u žateckého letiště (dnes průmyslová zóna Triangl) kolem
projel rozjetý a naložený náklaďák, jehož polský řidič neměl asi moc v oku jeho míry. Můj naftový
motor, který do té doby fungoval jako hodinky, se mu dostal do podběhu předního kola a já se
zbytkem auta seděl ve škarpě.
Teď mám čtyřku. Služební. A už se celý třesu na novou pětku. A zase jsem jí viděl z naší party jako
první. Pracovně jsem byl vyslaný do USA a odletěl jsem o něco dřív, než jsem musel. Zajel jsem si do
Detroitu na autosalon.
A proč chci Ford Mondeo? Proč na něj nedám dopustit? Mám pro to šest důvodů:
- Už dvě generace jsem viděl jako první
- Je to velké a pohodlné auto. Tři děti a tři dětské sedačky do moc aut vedle sebe nedáte. Já je tam
mám. - Auta mi šlapala stále jako hodinky. Že jsem psal, že dvojka mě zlobila? To je dlouhá historie. Třeba vám
jí jednou povím. Ale bylo to něco ve smyslu: „Ta kontrolka už nesvítí. Jo a vyměnili jsme vám motor.“ - Nenašel jsem jiné auto, které by mi dalo ten pocit z řízení rodinného vozu. To slovo rodinného
podtrhuju. Už slyším lidi s vrtulí vytetovanou na rameni, jak vykřikují, že BMW je na tomhle přece líp.
Hm… Ale není to auto pro normální rodinu. - Protože má super motory. Není to žádná honička za emisemi, výkonem, originalitou. Prostě moje
poslední Ford Mondeo 2.0 TDCi 115 k je klasický common rail se vším všudy. Ale je tišší než od VW,
žere minimum (na mou duši mám spotřebu 5,6 l) a nemá nectnosti francouzských motorů. - Ford Mondeo další generace prostě miluju. Je fantastické. Stačí se na něj podívat a mám z něj vítr.
Svírá se mi zadnice. Je to dravec. Ale jen zvenčí. Uvnitř je to pořád ta fordovská pohoda.
že budu stát první ve frontě zájemců. Jen škoda, že Ford šetří a vytáhne ho do Evropy až příští
rok. Ach jo. Jdu si vybrat místo na pražském okruhu, kde nefouká a kde dobře uvidím ten první
náklaďák s prvním Mondeem.